Ať přijde tvé království!

Když se Pán dozvěděl, že farizeové slyšeli: “Ježíš získává a křtí více učeníků než Jan” (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), opustil Judsko a vrátil se do Galileje. Musel však projít Samařím. Dorazil k samařskému městu zvanému Sichar, blízko pozemku, který kdysi dal Jákob svému synu Josefovi. Dosud tam byla Jákobova studna a Ježíš, unaven cestou, se u té studny posadil. Bylo okolo poledne.
Tehdy přišla žena ze Samaří, aby načerpala vodu. Ježíš ji požádal: “Dej mi napít.” (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.) Samařská žena se ho zeptala: “Jak to, že ty jakožto Žid žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?” (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) Ježíš jí odpověděl: “Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ,Dej mi napít,´žádala bys ty jeho a dal byti živou vodu.” “Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,” namítla žena, “a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.” Ježíš jí odpověděl: “Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.” “Pane, dej mi tu vodu,” řekla žena, “ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.”
“Jdi, zavolej svého muže a přij’d sem,” řekl jí Ježíš. “Nemám muže,” odpověděla žena. “Správně jsi řekla: Nemám muže,” řekl jí Ježíš. “Měla jsi totiž pět mužů a ten , kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.” “Pane, vidím, že jsi prorok,” odpověděla žena. “Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.” Ježíš jí řekl: “Ženo, věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. Přichází chvíle a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.”
Žena odpověděla: “Vím, že přijde Mesiáš” (který je nazýván Kristus). “Až přijde, vysvětlí nám všechno.” Ježíš jí řekl: “To jsem já - ten, kdo s tebou mluví.”

Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli vrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: “Neplač!” Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: “Chlapče, pravím ti, vstaň!” Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: “Veliký prorok povstal mezi námi” a “Bůh navštívil svůj lid”. A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí.

Duch ho pak ihned vypudil na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a pokoušel ho satan. Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé.
Poté, co byl Jan uvězněn, Ježíš přišel do Galileje a kázal evangelium o Božím království: “Čas se naplnil - Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!”
Když se pak procházel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak házejí síť do moře (byli to totiž rybáři). Ježíš jim řekl: “Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!” Ihned opustili své sítě a šli za ním. Poodešel dál a uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě. Ihned je zavolal a oni nechali svého otce Zebedea na lodi s nádeníky a odešli s ním.

Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: “Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!” On se ale odvrátil a řekl Petrovi: “Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.”
Potom Ježíš řekl svým učedníkům: “Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil? Co dá člověk na oplátku za svůj život?
Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy každému odplatí podle jeho skutků. Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo tu stojí, jistě nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království. “

A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. Někdo mu řekl: “Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.” On mu však odpověděl: “Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?” Ukázal rukou na své učedníky a řekl: “Pohleď, má matka a mí bratři. Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.”

Hned po soužení oněch dnů

,slunce se zatmí
a měsíc nevydá světlo,
hvězdy budou padat z nebe
a nebeské mocnosti se zachvějí.´

Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí. A on pošle své anděly s hlasitou polnící a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe na druhý.
Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto. Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích! Amen, říkám vám, že to pokolení nepomine, než se to všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
Ten den a hodinu však nikdo nezná - ani nebeští andělé - jedině sám můj Otec. Tak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.
Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. Dvě budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata druhá zanechána. Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. Uvažte - kdyby hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal by ho vloupat se do jeho domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v nečekanou chvíli.
Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? Blaze služebníku, kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. Amen, říkám vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. Zlý služebník by si v srdci řekl: ,Můj pán dlouho nejde,´ a začel by bít své spoluslužebníky a jíst a pít s opilci. Jeho pán ale přide v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění zubů.”

Tehdy Ježíš odešel z chrámu. Cestou k němu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali chrámové stavby, ale Ježíš jim řekl: “Vidíte to všechno? Amen, říkám vám, že tu nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.”
Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci o samotě. “Řekni nám, kdy to bude?” ptali se. “Jaké bude znamení tvého příchodu a konce světa?” Ježíš jim odpověděl: “Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. Mnozí přijdou pod mým jménem se slovy: ,Já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé. Až uslyšíte války a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. To všechno se musí dít, ale to ještě nebude konec. Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hlady, mory a zemětřesení. To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.
Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nenávidět všechny národy. Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně zrazovat a nenávidět a povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé. A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. Kdo však vytrvá až do konce, bude zachráněn. Než přijde konec, bude toto evangelium o Království kázáno po celém světě na svědectví všem národům.”

Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. Řekl: “Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, abyste zachovávali, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají. Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. Všechno dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují si třásně na pláštích. Milují čestná místa na večeřích, přední sedadla ve shromážděních, zdravení na tržištích, a když je lidé oslovují: Rabi, Rabi.
Vy si ale nenechte říkat Rabi, protože máte jediného Učitele, Krista, a vy všichni jste bratři. A nikoho si na zemi nenazývejte Otcem, protože máte jediného Otce, který je v nebi. Také si nenechte říkat vůdcové, protože máte jediného vůdce, Krista. Kde je z vás největší, bude vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.”

Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: “Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?”
Ježíš mu řekl: “Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ Toje první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ,Miluj svého bližního jako sám sebe.´ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.”

Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.
Ježíš k nim přistoupil a řekl: “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte, čiňte učedníky ze všech národů. Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.
Amen.

Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo - co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo, víc než oblečení? Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší? Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den? A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ,Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?´ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.”

“Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máte poklad, budete mít i srdce.
Oko je lampou těla. Máš-li přející oko, celé tvé tělo bude zářit. Když je ale tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Pokud je světlo v tobě tmou, jak veliká bude tma?
Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.

Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, začal je učit:

“Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
Blaze plačícím,
neboť budou potěšeni.
Blaze mírným,
neboť dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,
neboť budou nasyceni.
Blaze milosrdným,
neboť dojdou milosrdenství.
Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj,
neboť budou nazváni Božími dětmi.
Blaze pronásledovaným pro spravedlnost,
neboť jim patří nebeské království.

Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě a zle vás pomlouvat kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.
Vy jste sůl země. Ztratí-li sůl svou chuť, čím bude osolena? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.”